♦ Anatomie (tělo)

Největší žijící druh je tučňák císařský, měřící až 120 cm. Nejmenší druh s příslušným názvem tučňák nejmenší, může být vysoký pouhých 30 cm. Pohlavně se velikost příliš neliší. Samice bývá zpravidla o pár centimetrů menší a o pár kilogramů lehčí, než samec stejného druhu.

Velikostní rozdíly mezi některými zástupci tučňáků:

A - tučňák císařský (cca 115 cm), B - tučňák patagonský (cca 95 cm), C - tučňák oslí (cca 81 cm), D - tučňák magellanský (cca 70 cm), E - tučňák galapážský (cca 53 cm), F - tučňák nejmenší (cca 40 cm), G - tučňák bělopásý (cca 40 cm)

Není náhodné, že dnes existuje několik druhů tučňáků s odlišnými rozměry a odlišným způsobem života. Tučňák císařský (polární druh) se poměrně dosti liší stavbou těla právě např. oproti tučňáku nejmenšímu (druh vyskytující se v mírném až subtropickém pásu). Jedná se o odlišné životní podmínky a morfoplastické adaptace. Souhrnně se tyto faktory dělí do jednoduchých a platných pravidel:

• Allenovo pravidlo - v chladnějších oblastech mají druhy menší tělní výrůstky (uši, ocas, zobák), než jejich příbuzní v teplejších podmínkách. Je to z důvodu, aby jim uši nebo ocas neumrzly.
• Bergmannovo pravidlo - s klesající teplotou roste velikost těla. To je veliká výhoda, protože tím dojde i ke zvýšení metabolismu a tím si živočich lépe udrží stálou teplotu těla.
• Glogerovo pravidlo - živočichové z chladnějších oblastí mají světlejší zbarvení, aby lépe splynuly s prostředím, kterým je sníh a led. Také mají silnější vrstvy chlupů nebo peří, aby nedošlo k větším ztrátám tepla.