Taxonomické změny nebo návrhy
Klasifikace druhů nebude zřejmě nikdy jasně stanovena a tak se některé zdroje mohou informacemi lišit. Většina autorit uvádí, že rozlišujeme 17 (případně 18, nebo 19) žijících druhů tučňáků, které se řadí do pevně stanovených šesti rodů. Některé zástupce pak odborníci dělí na poddruhy, třeba jen na základě odlišného, respektive vzdálenějšího místa výskytu (hnízdění).
Tučňák skalní (Eudyptes chrysocome) bývá běžně dělen na dva samostatné druhy na základě výzkumu publikovaného v roce 2006, který poukázal na morfologické, vokální a genetické rozdíly mezi oběma populacemi:
- tučňák skalní - „jižní“ (Eudyptes chrysocome)
- „tučňák skalní - severní“ (E. moseleyi)+1
E. moseleyi (pozn. uvádí se pouze latinský název, protože český ještě není znám), dříve poddruh tučňáka skalního (E. chrysocome moseley), hnízdí výhradně na ostrovech Tristan da Cunha, Goughově ostrově a ostrově Svatý Pavel (lokalita v rámci jižního Atlantského oceánu).
...
Podle studie publikované v roce 2019 (viz Fylogeneze: vztah mezi rody a druhy) by za samostatný druh mohl být uznáván ještě východní poddruh tučňáka skalního (E. chrysocome filholi) coby „tučňák skalní“ - východní“ (E. filholi) +1, a tučňák královský -1 je zde naopak poddruhem tučňáka žlutorohého.
K podobnému rozdělení by podle některých studií mělo dojít i u tučňáka nejmenšího (Eudyptula minor), podle kterých se na základě mtDNA dvě populace odlišují; Eudyptula novaehollandiae +1 pocházející z Austrálie a ostrova Otago (původně poddruh E. minor novaehollandiae), a tučňák nejmenší (Eudyptula minor) vyskytující se ve zbylých oblastech.
Podle nových důkazů volají odborníci od roku 2020 ke změně v případě tučňáka oslího. Rozličné DNA (genomy) nebo mírně odlišné tvary a velikosti těl mezi ptáky z různých částí areálu jejich výskytu naznačují, že by mělo dojít k vytvoření nejméně čtyř nových druhů (celkem by se tak rozlišovalo asi 21 druhů, pokud by nedošlo k žádným dalším změnám v případě jiných zástupců). Takové rozdělení by mohlo pomoct při jejich ochraně – usnadní sčítání ptáků a sledování trendu populace, jelikož žijí v různých zeměpisných šířkách na jižní polokouli (jak na antarktickém kontinentu tak i dále na severu, kde jsou podmínky mírnější). Tučňák oslí sice nepatří mezi ohrožené druhy tučňáků, ovšem jen z globálního měřítka. Některé jeho populace nebyly zkoumány desítky let, u jiných je znám úbytek jedinců (viz ohrožení). V současné době se rozlišují pouze dva poddruhy (Pygoscelis papua papua a Pygoscelis papua ellsworthi). Bude-li provedena revize, latinské názvy druhů by vypadaly zřejmě takto: Pygoscelis papua, Pygoscelis ellsworthi, Pygoscelis poncetii a Pygoscelis taeniata.
...
V naší klasifikaci uvádíme tučňáka skalního jako jediný samostatný druh pouze s poddruhy, tudíž počítáme se 17 druhy a držíme se kompletně původní systematiky (viz tučňák královský = samostatný druh, tučňák nejmenší = jediný samostatný druh, apod.).
